"Moje obava je, že když nebudu dostatěčně mluvit, nebude se vyvíjet podle svých možností, ona je jinak hodně šikovná."

Ananto,
vývoj dítěte ale nestojí a nepadá na tom, jestli matka podle knih a tabulek přesně stimuluje dítě v určitých obdobích tím správným a ne jiným způsobem. Ani to není tak, že když "teď propásneš zavedení aktivity xy", tak znemožníš svému dítěti se vyvinout a něco mu nadobro pokazíš.
Tvoje dcera je a ještě dlouho bude v období, kdy je jedinou důležitou věcí ovlivňující její vývoj do budoucna láskyplný kontakt s matkou. Tím, jestli jí budeš říkat básničky nebo ne, nic neurychlíš ani nezpomalíš.
Jinak téma k zamyšlení: sama často mluvíš o tom, že považuješ za škodlivý dnešní kult dítěte. Zkus popřemýšlet o tom, že tyhle nároky na básničky v půl roce a paci paci tehdy a tehdy jsou v podstatě jeho součástí. Podívej se o pár desítek let zpátky - myslíš, že tenkrát se matky trápily, jestli svoje dítě málo stimulují, když v 6 měsících neslabikuje?