Ahoj Jitko,

náš Tom začal lézt až v deseti a půl měsících. A částečně si myslím, že to bylo proto, že jsem s ním chodila na rehabilitaci. Rehabilitace není v žádném případě o tom, že to to dítě bolí! Jistě, děti ze začátku pláčou, ale proto, že je třeba omezováno v pohybu, nebo se mu dráždí jisté body, které vedou k tomu, aby začalo dělat správně to co má. Ale ne o tom, že by rehabilitací byly týrány :-) A že pláče na bříšku? ...a není to jen tím, že je zvyklý, že ho maminka posadí...? Pak nemá motivaci, když ví, že řevem si stejně vymůže to co chce. Teď vypadám jako macecha, ale je to tak. Co se týče gymnastického balonu, ten je vážně úžasný na cvičení. Skvěle se na něm formují zádíčka - příprava pro lezení. Protože když je na balonu, tak ty záda jsou podobně jako když leze. Když s ním budete hýbat dopředu, dozadu, měl by se snažit vyrovnávat stabilitu. A co se týče chození - zkuste ho nevodit. V životě se ještě nachodí... až na to bude připravený, sám vyrazí. Já vím, ono je to kolikrát těžký, když vidíte, že jiné děti toho umí mnohem víc, ale každé dítě je jedinečné a každé dělá něco jiného :-)

Přeji hezký den
Markéta