Jsem v jistém aspektu v podobné situaci (práce je výmluva na všechno, společný čas žádný). Dělám to zatím tak, že se snažím "udělat se pro sebe", přestat být v roli prosebníka, kterému stejně není nikdy vyhověno. Na příteli vidím, že začal být ostražitější, cítí, že se něco děje. No, není to rada, jak zachránit vztah, ale snad cesta, jak zachránit sebe sama