tak u nás to s tou dobou mimo domov nebylo zas až tak vyhrocené, manžel domů chodil, obvykle mezi devátou a desátou, a pak už pracoval doma. jak jsem to snášela těžko říct, já se právě rozvádím a najednou mám pocit, že všechno bylo jinak, než bylo, takže se k tomu nechci moc vyjadřovat, dokud se ve mně zase všechno neusadí. ale co vím jistě, že jsem si vypěstovala docela solidní závislost na počítači, po nocích sama doma (nebo sama vedle manžela) jsem se uklidňovala hraním her, když jsem na něj čekala, až přijde domů/půjde spát. časem mi ty hry začaly narušovat život (ono abych splnila nějaké úkoly, musela jsem se přihlašovat i v průběhu dne a tím stála práce doma). ale zas musím zaťukat, pak se to najednou ve mně zlomilo a hry mě ze dne na den víceméně přestaly bavit, ale to už jsem taky cítila, že nemám sílu dál táhnout byt-rodinu-finance víceméně sama a moje snaha přesvědčit manžela, že už to sama nezvládám, zas vedla k rozvodu. nebo tedy aby to nevypadalo, že jsem jenom pařila hry, taky jsem mu přes noc dělávala papíry pro firmu, účetnictví, částečně korespondenci, papírování kolem zaměstnanců a tak. dokud jsem byla přesvědčená o tom, že je to tak správné, tak jsem to tolik neřešila, to přesvědčení ale postupně upadalo, jak jsem zjištovala, že manžel má té práce stejně pořád stejně na doraz.