Kloním se k tomu, že dřív se to holt tak nenosilo. Moji rodiče vždy rodičům toho druhého vykali, byť my vnuci jsme jim už mohli tykat. Neznamenalo to, že by měli špatné vztahy, kdysi to jednoduše bylo vyjádřením respektu a zdvořilosti ke starším. Já jsem měla dost potíž si zvyknout na tykání, které mi nabídli tchánovci, z domova jsem to prostě neznala, naopak "správné" mi přišlo vykání. Teď si tedy tykáme a je to v pohodě, ale tohle je pro mě pouze forma, nikoliv podstata toho vztahu, který může být dobrý i špatný bez ohledu na tykání/vykání.