Souhlasím. Bohužel jsem ale taky udělala zkušenost s pár doktory, kteří neumějí vyšetřit jiné než tzv. hodné a pasivní dítě. Stejně jako hrubé sestry, jejichž frustrační tolerance je tak nízká, že po půlminutě pláče zvyšují hlas a mentorují.
Naštěstí ale i opačnou a pár lékařek mi dalo naději, že to s empatií zdravotníků není tak hrozné, jak se povídá:)
A zvládly i těžce nespolupracující dítě a společně jsme ho dovedly ke spolupráci (v rámci možností a stavu).