chodíme pořád mezi lidi, na hřišti musím hlídat i jiné děti aby jim kubík neublížil, protož e rodiče se baví, a i když ví že nesmí tak je jak šelma a jde hned do útoku pak ani neví co se stalo, v obchodě mi říkaj proč tam s ním lezu, spousta lidí se mi začla vyhýbat a pozor zas jde ta stím debilním klukem co furt řve a ubližuje, stačí když mám rýmu a ten kluk brečí, že se ztratila maminka, protože mluvím jinak mám toho hodně za sebou u nás doma se natáčelo vti kdy stříháte sekundu po sekundě řekli mi že dělám vše dobře, jezdí k nám psycholog domů,ranná péče, oni mě chválí, ale něco jiného je docházet a něco jiného je v tom žít. proto jsem chtěla kontaktovat někoho kdo učí doma své dítě. já vím, že ho musím od sebe odpoutat, ale zatím to všichni dělali násilím a ten kluk se do sebe tak uzavřel, že jsem ho musela učit vše od začátku, má závratě nosím ho do schodů, počůrávaá se bojí se zvířat i když ho od malička zvykám na naše tak je nesnáší a ubližuje jem, bojí se dotyku vše olizuje, očuchává, ale kdybyste ho viděli tak řeknete krásný kluk to není možné. víte spousta lidí slíbila pomoc ale jen slíbila. četla jsem knihy, jenže každý je jiný a jedinečný. naštěstí mám kamaráda, který mi pomáhá i když jsem vdaná tak manžel je ze všeho ve stresu, a sám je rád že nemusí absolvovat vyšetření doktory, zubaře a že to zvládám sama