Já se teda s většinou širší rodiny a okolí na tomto dohodnu bez potíží. Situace, jaké popisuješ, u nás vůbec nevznikají.
Tchánovci měli potřebu frflat (že moc kojím, moc nosím atd.), ale u nich jsem zase měla "připravenou půdu" už dávno před tím, než se narodil syn. Jsem v komunikaci s nima odjakživa za "zlého policajta" (viz detektivky - hodný a zlý policajt), takže respekt k tomu, že si věci děláme podle svýho, tam byl už předtím, nezačali jsme toto řešit až po narození dítěte. Takže s dítětem už t poměrně rychle zajelo do normálních kolejí "mladí si to dělají po svým".
Případ 1 bych řešila předem, už při domlouvání akce. Víš že dítě se bojí psů. Bude zavřenej pes? Ne? V tom případě dítě nemůže přijet a buď pro něj najdeme hlídání a přijedeme sami, nebo nepřijedem vůbec. Dítě se psem společně nebudou.
Jinak u případu 2 a 3 nevidím jediný důvod, proč prostě (s úsměvem) neříct "já jsem matka a já to takto udělám". Žádné další debaty.