to spinkání v hrobečku teda rozhodně vynech - z toho mají trauma i děti otrlejší a bojí se pak usnout, aby se ještě vzbudily...

tak, jako se lidi rodí, tak i umírají, je to koloběh a je to tak v pořádku. Smrt je něco, co je normální, co patří k životu - není to nic, čeho bychom se měli bát. Čeká to úplně každého, každý tu máme svůj čas. Chováme se tak, abychom si to zbytečně nezkrátili, staráme se dobře o svoje tělo, aby nám dlouho sloužilo. A až už je tělo opotřebované a unavené, duše ho opustí a přesune se jinam (kam doplň podle toho, v co věříš ty). Zůstane tu tělo, prázdné, které pohřbíme. A na ten zemřelý zůstává stále v našich myšlenkách.

Moc hezká je knížka Když dinosaurům někdo umře - velmi přístupně celé téma smrti přibližuje přesně pro tuhle věkovou skupinu. Dá se objednat v Cestě domů:
http://eshop.cestadomu.cz/eshop-produkt-detail/kdyz-dinosaurum-nekdo-umre.html