No píše se, že ten, kdo má větší potřebu, by se měl přizpůsobit..podle mě je to ale nesmysl, protože ten druhý strádá (nehledě na to, že když je to dlouhodobě a je to jeho důležitá potřeba, může se pak poohlížet jinde - a je to zbytečný).
Ideální je kompromis...a když ani to nestačí - tak můj oblíbený autor psycholog Leman píše , že občas stačí "uspokojit rychle a ručně"...nesežere to energii a manžel to ocení.
No, je to chlap...bere to podle sebe - ale je rozumnej...a rozumně to zní. Současně je to ale vykompenzováno tím, že chlap je spokojený a dává to po svém ženě najevo - pomůže, udělá zase on něco nestandartního a tak...
Sama píšeš, že když je uspokojený, je moc fajn - proto bych to opravdu brala jako jeho důležitou fyzickou potřebu (srovnatelnou s hladem a žízní) a přihlédla k tomu, pokud by to teda šlo.