vyselektovalo se mi okolí...
jo, souhlasím, mě taky... děti jsou v tomhle skvělé...

mám pověst neuvěřitelně prudící matky-kvočny a vůbec se za to nestydím...
ale taky mám pověst fajn hravé mámy se skvělou smečkou, co zvládnou možné i nemožné...

1) pokud mi pes prudí děti, prudím jeho majitele, aby si ho laskavě odprudil či poslal do patřičných mezí... jenže většinou to dopadne jinak - třeba dneska odrostlejší štěně velikosti menšího poníka opruzovalo moje šestileté dítko, po pár minutách oba společně opruzovali vše kolem... naštěstí to okolí považovalo za roztomilé...

2) k miminku potřebuju pohodlí vlastního auta neobsazeného dalším vetřelcem... při představě, že bych se měla někomu doprošovat, že z auta potřebuju teď to, za chvíli ono, v autě kojit, divou jízdou uspávat rozřičeného uřvance, nedejbože se pak někomu usmlouvávat za odvoz, kdy se to hodí mě - jímá mě hrůza...

3) dítě jde spát tehdy, když já potřebuju a uznám za vhodné, tedy když mě to přijde vhod... pokud považuju akci za zdařilou, že jsem ochotna snést i nějaké to nervozní přetažené ukníkávání až hysterické řvaní, klidně potomka nechám padnout za vlast na místě a vlastnoručně přenesu do pelechu... ale pokud to mám snášet jen tak z plezíru někoho jiného - sorry, za mě nee...