...nezlob se, ale musím říci, že tvoje komentáře na mě působí velmi zmateně, (možná je ale chyba ve mně).
Ráda bych podotkla, že to co obdivuji na Bibli a to proč ji (mimo spoustu dalších důkazů) považuji za Boží inspirovaný dopis pro nás, je to, že Bible se vysvětluje Biblí. Není tedy možné , pokud ji opravdu upřímně zkoumáme, překrucovat její učení ve svůj prospěch.
Promiň, vysvětluješ tady některé verše jako důkaz o trojici a jedním dechem použitím jiných veršů si tuto nauku sama vyvracíš. Trocha encyklopedických vysvětlení...
Jaký je původ nauky o trojici?
The New Encyclopaedia Britannica říká: „Ani slovo trojice, ani vyslovená nauka jako taková se v Novém zákoně nevyskytuje, ani Ježíš a jeho následovníci nezamýšleli odporovat starozákonní šemě: ‚Naslouchej, Izraeli: Pán náš Bůh je jeden Pán.‘ (5. Mojž. 6:4). . . Nauka se vyvíjela postupně několik staletí a za mnoha rozepří. . . Koncem 4. století. . . nabyla nauka o trojici v podstatě podoby, kterou si od té doby zachovala.“ — 1976, Micropaedia, Sv. X, s. 126.
New Catholic Encyclopedia prohlašuje: „Formulace ‚jeden Bůh ve třech Osobách‘ nebyla pevně stanovena, rozhodně nebyla plně vtělena do křesťanského života a do křesťanského vyznání víry dříve než na konci 4. století. Ale právě tato formulace má první nárok na titul dogma o Trojici. U apoštolských Otců nebylo nic, co by se jen zdaleka blížilo takovému způsobu myšlení nebo stanovisku.“ — 1967, Sv. XIV, s. 299.
The Encyclopedia Americana říká: „Křesťanství je odvozeno z judaismu a judaismus byl přísně unitářský [věřil, že Bůh je jedna osoba]. Cesta vedoucí z Jeruzaléma do Nikaje nebyla právě přímá. Trinitářství čtvrtého století nezrcadlilo přesně rané křesťanské učení o povaze Boha; bylo naopak odchylkou od tohoto učení.“ — 1956, Sv. XXVII, s. 294 L.
Podle Nouveau Dictionnaire Universel (Nový univerzální slovník) „platónská trojice, sama o sobě pouhé nové uspořádání starších trojic, které se datují od dřívějších národů, se jeví jako racionální filozofická trojice přívlastků, jež daly zrod třem hypostazím neboli božským osobám, o nichž učí křesťanské církve. . . Pojetí božské trojice tohoto řeckého filozofa [Platóna ze 4. století př. n. l.]. . . se dá najít ve všech starověkých [pohanských] náboženstvích.“ — vyd. M. Lachâtre, Paříž, 1865–1870, Sv. 2, s. 1467.
John L. McKenzie, S. J., ve svém Dictionary of the Bible (Biblický slovník) říká: „Trojice osob uvnitř jednoty přirozenosti je definována výrazy ‚osoba‘ a ‚přirozenost‘, jež jsou ř[eckými] filozofickými výrazy; tyto výrazy se v Bibli nevyskytují. Definice trojice vyplynuly z dlouhých rozepří, v nichž někteří teologové tyto pojmy a jiné jim podobné, jako třeba ‚esence‘ a ‚substance‘, chybně uplatňovali na Boha.“ — New York, 1965, s. 899.
Dále...
Souhlasí Bible s těmi, kdo učí, že Otec a Syn nejsou oddělení a odlišní jedinci?
Mat. 26:39, EP: „[Ježíš Kristus] poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: ‚Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.‘“ (Kdyby Otec a Syn nebyli odlišní jedinci, neměla by taková modlitba smysl. Ježíš by se modlil sám k sobě a jeho vůle by nutně byla Otcovou vůlí.)
Jan 8:17, 18, EP: „[Ježíš odpověděl židovským farizeům:] Ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé. Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal.“ (Ježíš tedy rozhodně mluvil o sobě jako o jedinci odděleném a odlišném od Otce.

Učí Bible, že všichni, kdo jsou údajně částí trojice, jsou věční a žádný z nich nemá počátek?
Kol. 1:15, 16, EP: „On [Ježíš Kristus] je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi.“ V jakém smyslu je Ježíš Kristus „prvorozený všeho stvoření“? 1. Zastánci trojice říkají, že „prvorozený“ tu znamená nejpřednější, nejskvělejší, nejslavnější; Kristus se tedy má chápat jako ten, kdo není částí stvoření, ale je nejslavnější ve vztahu k těm, kdo byli stvořeni. Jestliže je to tak a jestliže je nauka o trojici pravdivá, proč se neříká také o Otci a o svatém duchu, že jsou prvorození všeho stvoření? Ale Bible tento výraz používá jen na Syna. Podle obvyklého smyslu naznačuje „prvorozený“, že Ježíš je nejstarší z Jehovovy rodiny synů. 2. Před výskytem v Kolosanům 1:15 je výraz „prvorozený“ v Bibli již více než třicetkrát a v každém případě, kdy je použit pro živé tvory, má stejný význam — prvorozený je částí skupiny. „Izraelův prvorozený“ je jeden z Izraelových synů; „faraónův prvorozený“ je členem faraónovy rodiny; „prvorozená zvířata“ jsou také zvířata. Proč tomu tedy někteří připisují jiný význam v Kolosanům 1:15? Odpovídá to biblickému pojetí, nebo je to učení víry, které už zastávají a pro něž hledají důkaz? 3. Vylučuje snad Kolosanům 1:16, 17 (EP), že Ježíš byl stvořen, když říká, že „v něm bylo stvořeno všechno. . . a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho“? Řecké slovo zde přeložené jako „všechno“ je panta, skloňovaný tvar slova pas. U Lukáše 13:2 je v EP přeloženo jako „ti ostatní“, Sý používá „všichni“, Ži, Pe „všichni ostatní“. (Viz také Lukáše 21:29 v Sý a Filipanům 2:11 v JB.) V souladu se vším ostatním, co se v Bibli říká o Synovi, připisuje NS stejný význam slovu panta v Kolosanům 1:16, 17, takže tam čteme „jeho prostřednictvím byly stvořeny všechny jiné věci. . . Všechny jiné věci byly stvořeny skrze něho a pro něho.“ Ukazuje se tedy, že byl stvořenou bytostí, součástí toho, co stvořil Bůh.

Učí Bible, že nikdo z těch, kdo jsou údajně zahrnuti v trojici, není větší ani menší než druhý, že všichni jsou si rovni, že všichni jsou všemohoucí?
Mar. 13:32, EP: „O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“ (Tak by to samozřejmě nebylo, kdyby si Otec, Syn a Svatý Duch byli rovni a tvořili jedno Božstvo. A jak někteří naznačují, kdyby Synovi bránilo v poznání, že byl omezen lidskou přirozeností, zůstává otázka: Proč to nevěděl Svatý Duch?)
Jan 14:28, EP: „[Ježíš řekl:] Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.“

Texty, z nichž by se mohl vyvodit více než jeden závěr podle toho, který biblický překlad se použije
Která verze je správná, jestliže se dá nějaká pasáž gramaticky přeložit více způsoby? Ta, která je v souladu s ostatními částmi Bible. Jestliže někdo přehlíží jiné části Bible a buduje svou víru na oblíbeném znění určitého verše, pak to, čemu věří, nezrcadlí ve skutečnosti Boží slovo, ale jeho vlastní představy a možná představy jiného nedokonalého člověka.
Jan 1:1, 2:
EP uvádí: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha.“ (Podobně zní KB, ČB, Sý, Ži, Pe.) Ale NS uvádí: „Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo bohem. Ten byl na počátku u Boha.“
Který překlad Jana 1:1, 2 souhlasí s kontextem? Jan 1:18 říká: „Boha nikdy nikdo neviděl.“ Verš 14 jasně říká, že „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu.“ Verše 1 a 2 také říkají, že na počátku bylo „u Boha“. Může být někdo u někoho a současně být tou osobou? U Jana 17:3 Ježíš oslovuje svého Otce jako „jediného pravého Boha“; Ježíš tedy jako „bůh“ pouze zrcadlí božské vlastnosti svého Otce. — Hebr. 1:3.
Je překlad „bůh“ slučitelný s pravidly řecké gramatiky? Některé příručky důrazně argumentují, že se řecký text musí překládat „Slovo bylo Bůh“. Ale s tím všichni nesouhlasí. Philip B. Harner ve svém článku „Qualitative Anarthrous Predicate Nouns: Mark 15:39 and John 1:1“ tvrdí, že takové věty, jako je v Janovi 1:1, „kdy před slovesem stojí titul, který nemá určitý člen, mají v prvé řadě význam kvalitativní. Naznačují, že logos má charakter [slova] theos.“ A navrhuje: „Snad by se tato věta dala přeložit jako: ‚Slovo bylo stejného charakteru jako Bůh.‘“ (Journal of Biblical Literature, 1973, s. 85, 87) Skutečnost, že v tomto textu je druhé slovo theos bez určitého členu (ho) a že toto slovo je umístěno v řecké větě před slovesem, je tedy závažná. Je zajímavé, že překladatelé do angličtiny, kteří lpí na tom, že Jan 1:1 se má překládat „Slovo bylo Bůh“, neváhají při překládání jiných pasáží, kde se před slovesem vyskytuje v podobě titulu podstatné jméno v jednotném čísle, použít neurčitý člen (v angličtině a, an). JB a KJ tedy u Jana 6:70 označují Jidáše Iškariotského jako „a devil“ (ďábla) a u Jana 9:17 líčí Ježíše jako „a prophet“ (proroka).
John J. McKenzie, S. J. ve svém Dictionary of the Bible říká: „Jan 1:1 by se měl překládat ‚slovo bylo u Boha [=Otce] a slovo bylo božská bytost‘.“ — (Hranatá závorka autorova. Vydáno s nihil obstat a imprimatur.) — New York, 1965, s. 317.
V souladu s tím, co stojí výše, AT uvádí: „Slovo bylo božské“, Mo: „Logos byl božský“; NTIV: „slovo bylo bohem“. Ludwig Thimme to ve svém německém překladu vyjadřuje takto: „Slovo bylo jakýmsi bohem.“ Mluvit o Slovu (které se stalo Ježíšem Kristem) jako o „bohu“ odpovídá používání tohoto pojmu v ostatních částech Písma. Například v Žalmu 82:1–6 se o lidských soudcích v Izraeli mluví jako o „bozích“ (hebrejsky ’elohim; řecky theoi u Jana 10:34), protože byli Jehovovými představiteli a měli ohlašovat Jehovův zákon.

Tabito, také zde cituješ Jana 14:9... "kdo vidí mne, vidí Otce"
Lze to jednoduše znázornit. Moje starší dcerka je mi velmi podobná. Vypadá téměř totožně jako já v jejím věku, stejné grimasy, gesta. Co je úsměvné, má stejné koníčky a stejné sny a přání jako já v jejím věku. Několikrát se stalo, že lidé, kteří si mě pamatují jako malou, když vidí ji, říkají " Hele Andrejka!" (Dcera je Hana). Tím chci vysvětlit, že dcera není já, nejsme jedno. Pouze sdědila některé moje rysy (hodně mých rysů) ať už po fyzické, tak po mentální stránce. Jistě na ni má vliv i má výchova a pozorování mého chování, mých názorů apod. Stejné to je i v případě Ježíše a Jehovy. Tvrzením "kdo vidí mne, vidí Otce" je tedy myšleno, že Vším, co Ježíš říkal a dělal, svého Otce dokonale napodoboval. Když tedy v Bibli čteme o Ježíšovi — o tom, jak přesvědčivě a úchvatně vyučoval, jak ze soucitu uzdravoval druhé nebo jak dal soustrastně průchod slzám — můžeme si představovat, že totéž říká a dělá Jehova. (Matouš 7:28, 29; Marek 1:40–42; Jan 11:32–36) V Synových slovech a skutcích bylo dokonale učiněno zjevným Otcovo uvažování a jeho vůle.

dále píšeš Tabito:
"Predne ani ja, ani ty nemuzes cokoliv posvetit...
Bud posveceno jmeno Tve, je jen nasi nepatrnou vynahradou vydanou nasimi usty, za nekonecne urazky a rouhani proti Stvoriteli ve svete.."
Přece stejně jako můžeš Boží jméno poskvrnit tím jak o něm mluvíš nebo svým chováním, stejně ho můžeš pomoci posvětit. Jaký jiný význam by měla vybídka Ježíše ve výše zmiňované modlitbě?
Přece ústředním námětem celé biblické zprávy je ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti, a z toho je patrný hlavní záměr Jehovy Boha: posvěcení jeho jména. K tomu, aby bylo Boží jméno posvěceno, musí být očištěno od veškeré pohany. Kromě toho však je nutné, aby všichni inteligentní tvorové v nebi a na zemi ctili toto jméno jako posvátné. To, ale neznamená, že ho nebudou používat či nahrazovat nějakými tituly, ale znamená to, že budou uznávat a respektovat Jehovovo svrchované postavení, že to budou dělat ochotně, že mu budou chtít sloužit a že budou s radostí konat Boží vůli, protože Boha milují.