Tvoj muz, ak je naozaj neverny, nie je neverny kvoli sexu. Z toho, co tu citam, mam pocit, ze Ty si ta silna, on ten slaby, ale on by potreboval niekoho, pri kom by sa mohol citit silny (a toho sa mu mozno dostava s tou "kamaratkou"?), preto je dost pravdepodobne, ze v jeho pripade by naozaj platilo a dobre "zaberalo" prave toto, co pisala niektora vyssie, len by to malo byt uprimne, nie hrane:

"Hysterická bojovnice a vyřvávačka není hodna soucitu. Ta nepotřebuje ochraňovat. Takové jednání vrhá manžela do náruče té druhé- křehké květinky.
Je potřeba být bezradná, zraněná, třeba i nemohoucí. Zhroucená žena nezvládá péči o děti a o chod domácnosti? Manžel se musí doma víc otáčet, ženu ochraňovat a uklidňovat. Díky tomu má na milenku stále méně a méně času."

A podla mna optimalny postup popisala Pampela:
"Jinak osobně bych to asi nevydržela a manželovi se svěřila...ale ne s obviněním a křikem nebo hysterií, ale se smutkem, prostě s emocema...ale ne takovýma těma obviňujícíma, ale s tím, že mě to hrozně zasáhlo a jak si to celé představuje...že jsi tím zmatená a nevíš, jak se k tomu postavit.
Tím bys ho asi (neznám jeho vlastnosti) postavíš do role tvého "ochránce" - krásně se k tobě chová, klape vám to, jistě tě má rád...Přece jen je to dlouholetý partner...a leckdy se jednoduše "podvádí", když partner nic neví, ale v okamžiku, když se to provalí, často už na to nemá ten podvádějící žaludek, nestojí mu to za ty problémy.
Když ono tohle často vzniká pomalu a plíživě, ten chlap si kolikrát ani neuvědomí, jak je omotáván...a pokud tam nejsou city, je možná rychlá cesta zpět."