Taky jsem se s tím setkala, kořeny z dob, kdy byl syn automaticky pokračovatelem rodu a dědicem jména a majetku, jsou někde ještě dost hluboké - a jinde ve světě to nejsou kořeny, ale realita.
Jinak se přiznám, že taky preferuju chlapy a jsem za jednoho syna na světě a druhého v břiše ráda, ale předpokládám, že případnou dceru bych taky nevychovávala stylem "když hlavičku češe, krev potůčkem teče"