V roce 93, kdy mi bylo 18 jsem odjela delat au-pair do UK, zadna ceska v okoli, jen anglictina a cizi lidi. Jedine co jsem mela cesky byla kazeta s muzikalem Bidnici, kterou tam zapomela predchozi holka. Muzikal jsem nevidela, kdyz jsem si to jen tak vecer pustila v z wolkmana, ze jako zjistim co to je. Tak jsem poslouchala cele 2x do 4hodin do rana a bulela u toho. Pak jsem to poustela furt /taky jsem nic jineho nemela/ az jsem to znala slovo od slova uplne cele. Bidnici jsou moje srdecni zalezitost - po návratu jsem ho viděla 2x česky, v Lonýně jsem šla na originál a teď v sobotu jsem viděla film. Brecela jsem jak zelva.