Auta na dálkové ovládání dostaly loni. Ani to je příliš nenadchlo (po kom jsou, my dva bychom si s tím hráli pořád ).

Panenky nic, stavebnice nic....

Ještě tak před dvěma rokama si opravdu hrály, dřevěné kostky, dřevění panáčci, před tím Little People....pořád si hrály na školu, ať už s těmi panáčky nebo spolu....ale kolem devátého roku nastal zlom....u nejstarší se hry přesunuly výhradně na Lego (ale zato se jí dá kupovat ještě teď), u dvojčat hra s hračkami prostě zmizela....takže u nch fakt nemá smysl pořizovat další hračky, dokonce už neskládají ani puzzle....Jedna si hraje jen pod vedením své kamarádky, která ač o víc jak rok starší, tak je pořád na panenky, případně si venku házejí s míček (vybíjená je hit). Druhá má prostě svůj svět a pokud už si hraje, ak tu svoji hru s kartičkama s Pokémony. Občas si ještě vezme nějaké figurky, kuličky a i s tím si hraje na Pokémony, ale to také čím dál méně....na druhou stranu ale věci s obrázky Pokémonů ji vůbec neberou.

Se čtením je problém, tedy knížky dostávají a čtou vlastně pořád, ale protože to mají ze školy povinně, tak to vůbec nedokážou brát jako zábavu, což mě štve.b Prostě denně něco přečtou a je to pro ně stejné, jako když napíšou úkol z matiky . A nezajímají je ani encyklopedie, vůbec nejsou přirozeně zvídavé .

Takže pro ty dvě je v tuto chvíli elektronika jediný zábavný prostředek ke zkoumání okolního světa...plus tedy škola, obě jsou poměrně vzorné školačky (i když jedna nedosáhne na samé jedničky, tak v přístupu ke škole a i dalším povinnostem, co mají, jsou zase na rozdíl od zbylých dvou velmi zodpovědné)...

Jinak sportovní vybavení fakt mají kromě lyží komplet (a lyže prostě pořizovat nehodlám), logicky, protože to dědí po starší ségře. Té se postupně pořizuje větší a větší a menší zůstává ségrám.