Přidat odpověď
tato rozprava je vskutku zbytečná. Nikdy nereaguješ na to, co nejdřív nadhodíš. Vše, čemu věříme je založeno na bibli, vždy ti sem napíšeme odkazy. Vždy nadhodíš novou otázku. Ty tvoje otázky předtím nedávají smysl, vůbec není jasné, na co se ptáš, proto reagujeme na jasně položené otázky. Ve výsledku ale nadhodíš novou otázku. Mluvilo se o Otci a Synu a ty zase začneš o duchu... Že je to nauka, kterou první křesťané ve svém učení neměli tě nyní taky nezajímá.
Jako nejdůležitější z celého tvého elaborátu tě musím upozornit, že odkazy, které jsi sem dala nemají s pravými Svědky Jehovovy nic společného. To, co se tam píše jsou účelově překroucené informace a rozhodně tam nejsou pravé názory Svědků. Proto nemám potřebu věnovat pozornost špíně. Na toto se hodí přirovnání apoštola Petra v 2.Petra 2:22 : "Přihodilo se jim to, co říká pravé přísloví: „Pes se navrátil ke svému vlastnímu zvratku a vykoupaná svině k válení v blátě."
Co se týká tvého dlouhého příspěvku o Marii, kde máš nějaký biblický verš, který by tuto obsáhlou teorii potvrdil? Kdo tedy rozšiřuje lidské myšlenky a filozofie? Ten, kdo je podpoří Biblí nebo ten kdo vychází z tradice?
Verše, které jsi uvedla:
Ježíš mluvil o svatém duchu jako ‚pomocníku‘ (řecky paraklétos) a řekl, že tento pomocník bude ‚učit‘, ‚vydávat svědectví‘, ‚mluvit‘ a ‚slyšet‘. (Jan 14:16, 17, 26; 15:26; 16:13) V Písmu není neobvyklé, že je něco personifikováno. Například o moudrosti se říká, že má ‚děti‘. (Luk. 7:35) O hříchu a smrti se mluví jako o králích. (Řím. 5:14, 21) Zatímco některé texty sdělují, že duch ‚něco řekl‘, jiné pasáže objasňují, že se to stalo prostřednictvím andělů nebo lidí. (Sk. 4:24, 25; 28:25; Mat. 10:19, 20; srovnej Skutky 20:23 se Skutky 21:10, 11.) V 1. Jana 5:6–8 se říká, že „vydává svědectví“ nejen duch, ale i „voda a krev“. Žádný z výrazů v těchto textech tedy sám o sobě nedokazuje, že svatý duch je osoba. Ze srovnání biblických textů, jež mluví o svatém duchu, vyplývá, že se o něm mluví jako o něčem, co ‚naplňuje‘ lidi; mohou jím být ‚pokřtěni‘ a mohou jím být ‚pomazáni‘. (Lukáš 1:41; Matouš 3:11; Skutky 10:38) Žádný z těchto výrazů by nebyl vhodný, kdyby byl svatý duch osoba. Správné určení totožnosti svatého ducha musí odpovídat všem biblickým textům, které se k onomu duchu vztahují. Z tohoto hlediska je logický závěr, že svatý duch je Boží činná síla. Není to osoba, ale mocná síla, kterou Bůh nechává ze sebe vycházet, aby se splnila jeho svatá vůle.
A na závěr. Shrnulas to pěkně. Vždyť jsem psala i já, že kdo se odvrátí od svého špatného jednání, ten se může díky Božímu milosrdenství a Kristovy výkupní oběti vrátit. Pokud projeví lítost a pokání okamžitě, ani nemusí být vyloučen. Kdo ale ve svém jednání zůstává, ten musí být vyloučen po vzoru křesťanského sboru 1.století.
Co se týká našeho údajného oddělení. My se hlásíme k odkazu všech věrných Božích služebníků za celé období po smrti asopštolů, kdy tu vládlo náboženství propleté politikou a pohanskými náboženstvími. Vždy zde byli lidé, kteří kázali pravé učení založené na bibli a také za to byli stíháni mučením, vězněním a rozsudku smrti.
Předchozí