Samozřejmě, je malý. Taky je ADHD, což se mi zdá, že se jen zhoršuje - někdy mám pocit, že má dvě tváře: 1 hodný, zlatíčko, brouček, pomáhá, hraje si, je zvídavý, lapá po informacích, 2 neposedný, nesoustředěný, k nezastavení, bláznivý, pytlem praštěný..; doufám, že je to tou zimou a srovná se to, jak se oteplí a budeme víc chodit ven.
A traumata u nás nejsou. Jsme sami. Jsme v pohodě. I já. Trápím se vlastně jen pro něj. Když nás čeká nějaký doktor nebo teď kolem zápisů, prostě takové to, co s ním bude, jak mu pomoct.