Máš šikovného syna, že se omluvil a slíbil trvalé polepšení (i když na to bych nesázela ), do jisté míry to určitě chápe.

Na okraj, mně se u dětí hodně vyplácí některým kalamitám předcházet, takže dětské návštěvy u nás jedí u kuchyňského stolu, většinou lákány na nějaký předěl činností po jídle ("pojďte si sníst svačinku a až dojíte, vytáhnu vám vláček"). A svoje kafe si tam taky odklízím, nebo jinam, mimo dosah. Tím sice nezabráníš hlučnosti a kutálení dítěte s medvědem po pohovce, ale aspoň máš větší šanci (nikoliv jistotu, samozřejmě), že nepřijdeš o kafe a na koberci nebudeš mít pomazánku.