Ajko, mě zas mamka kontroluje v tom směru, jestli jsem se dost oblíkla, mám pořádný boty, atp.
Naštěstí bydlíme dost daleko od nich, takže po telefonu se to moc neděje...nicméně když k nim jedeme na víkend, slyšíš pořád - a umej si ruce, pojď se najíst, měla by ses napít, dneska jsi málo pila... tohle teď nedělej, to uděláš potom, udělej tohle....

Někdy mi připadá, že je problém v tom, že jsem ve 14-ti zmizla na intr a pak hned v 18-ti šla pracovat do Phy - normálně jsem se o sebe pak v té Pze komplet postarala - nemuseli za mě vyřizovat vůbec nic - nenapadlo je ani mi dát s sebou peníze (měla jsem naspořeno z dětství, tak za to jsem existovala 1. měsíc a pak už jsem jela od výplaty k výplatě, posléze jsem si sama zařídila i byt - půjčila jsem si od nich a splatila jim to...). Z mé strany tam nebyl nikdy moment, kdy bych selhala, nebo něco podobného. Prostě ona asi zamrzla v těch mých 14-ti a nějak se nedokáže podvědomě smířit s tím, že je mi už o 21 let víc... nebo já fakt nevím...

A nebo zpětně má pocit, že se málo starala - když pak totiž šel z domova brácha, to teprve viděli - mamka mu vařila na celý týden, prala, kupovala oblečení, vím, že mu dávali i peníze..
Tak možná si mamka zřejmě zpětně dodatečně nabyla dojmu, že mě tu péči nedala, a takhle si to kompenzuje...- bohužel k mé nelibosti, páč říkat mi, abych se napila, nebo si šla umít ruce (když stojím ještě v botách mezi dveřmi) mi fakt přijde zbytečný...

Už jsem jí to mnohokrát říkala po zlým i po dobrým - jako v tom smyslu-
"Tyjo mami, už fakt nemusíš, dobře jste mě vychovali, tohle všechno zvládám sama a dokonce to zvládá i moje malé dítě, aniž by se mu to muselo říkat...."
nebo
"Mami, fakt si myslíš, že jsem takový dement, který neví, že si má umýt ruce "
... ale marnost nad marnost....!

Sranda je, když se takhle na mamku zlobila, tak mi to manžel vyčítal... jenže ona začala komandovat i jeho - tudíž mu sklaplo a občas si mi postěžuje, že proč to jako ta moje mamka dělá???

Njn...jinak je strašně hodná, bohužel se ale stará pořád víc o všechny okolo, než o sebe... a to jí to pořád říkám a pořád se jí i takhle na dálku snažím motivovat, aby se kapku rozmazlovala...