já taky uklízím průběžně, jenomže dvě nemocné děti simulují těžkou poruchu krátkodobé paměti. Rozuměj, vezmeš lžičku, neseš lžičku do myčky. V půlce cesty řev, pustíš lžičku, běžíš se podívat, abys zjistila, že dítě řve proto, že mu vykukuje palec z pod peřiny, případně proto, že "on se na mě divně podíval".
Doběhneš zpět a přemýšlíš co žes to dělala, pět minut se drbeš na hlavě, případně začneš dělat něco jinýho. Výsledek je chaosssssss. Jako jsou lidi zvláště tady na rodině, který tohle zvládaj, mně ovšem na konci dne cuká několik svalů.