Myslím si, že můj manžel je ukázkovým příkladem manipulátora. Před ostatními o mně mluví jako o skvělé a úžasné ženě, doma jsem hysterka, psychicky nemocná, ubožačka, k***a atd. Hlavně, když se napije. Už nevím, jak s ním komunikovat. Zkoušela jsem všechno možné. Nejsem lékař, ale bojím se, že je psychicky nemocný. Když loni ztratil práci, začal být verbálně agresívní, k fyzickému násilí nedošlo. Jen nechutnosti těch scén, podezírání, kontrola, despotické chování a obviňování mě, že za to můžu já, kam jsem ho dohnala, je čím dál horší. Přiměla jsem ho jít k psychiatrovi, propadal se do depresí, nebyl schopný nic dělat, zanedbával práci, následkem toho jej vyhodili. U psychiatra mu diagnostikovali "pouze" depresi. Můj muž totiž umí hrát úplně dokonalého člověka. Promiňte, přeháním, ale nevím, jak to mám vysvětlit. Snažila jsem se jeho psychiatra kontaktovat, abych mu řekla, jak se manžel projevuje a že mám strach, že se jedná o něco vážnějšího, že se bojím, že přijde o práci, že celé noci nespí, vybuchuje, nadává, jen civí do stropu a práce se mu hromadí. Dr. to řekl manželovi a já měla peklo. To mě zlomilo, nevím, jestli s tím vůbec jde něco dělat. Vím, že pokud jej přiměji tam jít znovu, což asi ne (protože on přece problém nemá, problém mám já), stejně po dobu toho vyšetření zahraje divadlo, že je úplně v pohodě. Mám děti z předchozího manželství, spolu máme také dítě. Bydlíme v nájemním bytě, jít nemám kam. Ani nechci, protože jsem si vzala úvěr na úpravy v tomto bytě, stěhovali jsme se před rokem, abych nemusela dojíždět denně dvě hodiny do práce. Zbytek úvěru padl na jídlo a nájmy, když byl manžel bez práce, nešel se ani registrovat na ÚP. Členové jeho rodiny se mu pokoušeli domluvit, bezvýsledně, přerušil s nimi kontakty, změnil si telefonní číslo. Pokusila jsem se o sebevraždu, skončila na psychiatrii, jsem stále v jejich amb. péči. Můj lékař mi tvrdí, že jsem úplně zdravá, jen je toho na mně moc. Nevím, co si mám počít. Jsem ráda, že zvládám chodit do práce, starat se o děti. Stejně si vždycky něco najde, aby mohl na mě řvát. Myslím, že si hojí své pošramocené sebevědomí. Manžel neodejde, nechce, už mi došlo proč vlastně - nadělal tolik dluhů, do kterých jsem namočená s ním, že je mi z toho špatně. O těch dluzích jsem věděla, jen jsem nevěděla, že je nesplácí, takže jsme v nich oba. Nevím, jestli je z toho cesta ven. První manžel na děti neplatí, poslední peníze jsem dostala v červenci. Bojím se, že i kdybych donutila nějak manžela odejít, přestane pracovat a společné dluhy budu platit jen já. Nezvládla bych to. Nevím, jestli je z toho cesta ven, jen vím, že takhle žít nechci a nemůžu. Aspoň tady se můžu vypovídat. Díky.