On tři děti, ty žádné. Pokud nejsou dospělé, šla bych od toho.

Za posledních pár let, co si chodívám číst na rodinná fóra, jsem načetla x diskusí o tom, jak si bezdětná vzala muže s dětmi (ve výhradní, střídavé nebo víkendové péči, je to venkocem jedno) a jak postupem doby, a hlavně s příchodem jejich vlastních společných dětí přibývaly problémy vyplývající z onoho "nepoměru" sil. Jeho děti tu byly první, je jich víc, jejich původní rodina se rozpadla, on jim to "musí" vynahrazovat... v ženě narůstá pocit, že ona a její dítě/děti jsou na druhé koleji, nebo je má ráda, všechno funguje ok, ale žena otěhotní a najednou se středobodem jejího života stane to její vlastní, ještě nenarozené dítě, a vztahy k těm jeho se promění - a zase je tu problém, děti to cítí, partner to cítí...

A znám to i naživo ze svého okolí, bezdětné holky s rozvedenými muži, dvě několik let čekaly, až jeho děti odrostou, aby měl on prostor na to prožívat své nové rodičoství naplno s ní... a nakonec to zabalily.

Pročti pár starých diskusí, dá ti to námět na přemýšlení.