Cizí děti vozím - jsou už věkově kdy jezdí bez autosedaček, trvám na připásání (v několika případech přes odporné výrazy puberťáků a ujištění, že vzadu se poutat přeci nemusí ). Vozila jsem jako chůva malého klučíka, na kterého jsem měla vlastní autosedačku, pokaždé úměrně jeho věku. Cizí lidé mi děti vozí minimálně, na kroužky si vozím děti sama, nebo jezdí sami. Vyjímečně když je dcera u kamarádky na návštěvě a jedou s její maminkou nakupovat, tak sedá k ní do auta.

Loni mám velmi nepříjemnou zkušenost - já byla v nemocnici, dcera potřebovala odvézt na soutěž, tak se domluvila s kamarádkou ze stejného oddílu a jejími rodiči, že jí vezmou tam i zpět, tam jí dovezli ale po skončení soutěže (ve 21. hodin) mi dcera vystresovaná volala, že tam už nikdo není, jí tam zapomněli a kamarádce se nemůže dovolat. Po telefonu jsem jí navigovala jak se dostane domů, netušila ani jak se odtud dostat na nejbližší metro (dál už trefila). Druhý den jí tato rodina řekla, že si na ní prostě nevzpomněli, že tam je . Přišlo mi to šílené, že tam na ní mohli zapomenout, když věděli, že já tam nejsem a nemám jak pro ní přijet.