"... pořád je to pro mě takový mimozemštan, co mi donesli domů (období těhotenství a porodu jsem téměř vytěsnila to bylo hrozné období) a já se o něj mám starat..."

Tohle jsi vystihla velmi dobře. Ono hodně záleží na prožívání těhotenství a porodu. Musím přiznat, že se synem jsem se taky sžívala déle, byla jsem s ním celý den sama (jen den, muž v práci), taky jsem se těšila na chvíle, kdy spal, byl mu sotva měsíc, co jsem večer vyrazila ven mezi lidi. Vím jistě, že je to částečně tím, že byl prvorozený - jedináček, já prvomatka, ale velkou příčinu vidím i v tom, jak mi zkazili porod a že mi ho sebrali. Na 6 hodin! Takže pokud máš předčasně narozené dítě, které si nějaký ten týden/měsíc pobylo v inkubátoru, je to sžívání s ním a čtení a rozlišování a uspokojování jeho potřeb mnohem náročnější