Pamatuju si to dodnes živě, přitom už je to dost let. Ta permanentní pohotovost - i když se nic neděje, dokonce i když spíš, pořád jsi napůl na nohách a pořád připravená, kdo tě bude potřebovat.
Přijde mi, že z toho pocitu jsem se vyvlíkla až s tím, jak děti vyspívaly, že víkend ani týden na to nestačí.