neco takového jsme neměla ani vzdáleně, ale z únavy, nevyspání a permanetní púohotovosti jsem taky mívala různý stavy, klasicky takový návaly derealizace, depersonalizace a bezčasí.....ale u mne to bylo vyváženo vávaly takových intenzivních pocitů lásky a štěstí a úžasu, že se to tím celý setřelo stokrát, mám štestí, jsem kvočna, pořád jsem je očuchávala, ochmatávala, srašně mne bavilo kojit a tak. Ale tím neříkám, že jsem často nevypěnila .
Kdybych se , jak ty píšeš, citově uzavřela, tak to nedám.