Jsem doma od září 2011, od prosince 2012 a miminkem. A nemůžu si to vynachválit, jsem paní svého času, dělám si co chci kdy chci, nikdo mi neříká, v kolik musím vstávat do práce, kdy musím běžet na autobus apod.
Mám asi fakt zlatý dítě, stíhám vše úplně stejně jako před těhu nebo v těhu, vařím, peru, žehlím, uklízím...

Ale chápu to, taky mi párkrát hlavou bleskla myšlenka, že se tu honím pronic zanic a co z toho vlastně mám. Ale to bylo prostě ve vypjaté situaci, kdy třeba malá plakala a plakala a já už chytala nerva, protože nic nepomáhalo, do toho jsem vařila večeři a k tomu mi doprala pračka, takže takový ten pres, kdy víš, kolik toho musíš udělat ale nemáš deset rukou, abys to stíhala zároveň.