Valkýro, to právě není o kašičkách a plínách. Mě hodně vysiluje stereotyp a hlavně izolace, kterou na MD mám, stejně jako nedostatek soukromí a času pro sebe.
ALE beru to tak, že mám děti, který jsem chtěla a můžu si vybrat: Buď budu na.raná, co všechno nemůžu dělat a budu se užírat, co všechno nemůžu, NEBO můžu přijmout, jak se věci mají, a s tím pak můžu pracovat. Taky mě nebaví řeči o vaření, o slevách na plíny (o tom jsem se snad nikdy nebavila s nikým
), ale ne všechny ostatní matky zajímá toto. Na MD jsem se seznámila s hodně zajímavýma ženskýma (vč. těch na rodině.cz. Tímto je zdravím
), učím vázání šátků, snažím se šířit osvětu ohledně alternativnějších způsobů péči o děti a života vůbec
V místním MC jsem chodila na angličtinu a vedlejším produktem je, že dcerka byla od malička zvyklá na cizí lidi a ostatní děti, že se beze mě v pohodě obejde.
Našla jsem si práci z domova, která by snad po MD mohla přerůst ve větší úvazek...
Když je nejhůř, přemýšlím, o jaké místo se budu ucházet a moc se těším do práce, ale taky chci, abych po MD neměla dojem, že to byl ztracenej čas ve vzdzchoprázdnu, kterej jsem využila akorát ke ztrátě sama sebe.