Musím říci, že už jsem to vzdala a jezdím raději do kuchyně. Hodně rodiču malých dětí si po táboře stěžuje, že se děti málo pŘevlékali a já nevím co, ale já bych jim vždy nejraději doporučila si to jít s těma dětma zkusit.

Ale byla jsem se svýma 2 klukama ted´ 2 roky za sebou. Je jim 2,5 a 5 a ráno prostě připravím hromádku ve stanu (malého teda ještě pomáhám oblékat), ale pak jen z kuchyně volám "prší, vemte si budny!" Starší už je samoobslužnej a mladší si jí příjde nechat zapnout a nebo mu jí zapnul někdo koho poprosil, kdo šel kolem, případně brácha.
Mladší měl svojí lahev s pitím ráno u snídaně a když jí dopil, přišel za mnou na doplnění. Starší už s velkejma dětma chodil k várnici. Ptám se jen "Pil jsi?". Jídlo si oba zvládli vyzvedávat do svých ešusu hromadně s ostatníma dětma. Je to velká výhoda, když jsou děti trochu samostatné. Jsem s nima ráda, mám je ráda a ráda se o ně starám. Nechoděj do školky, jsem s nima doma, ale muj cíl je připravit je pro život a né na to, aby byly na někom stále závislé.

Razíme heslo, že nejlepší pomoc najdeš nakonci svého ramene.