Tak zase píši po pár týdnech. Nakonec jsem sbalila věci a jsem nastěhovaná zpátky u přítele. Manželovi jsem nechtěla kazit hory, tak jsem mu až den před jeho návratem napsala sms, jak se věci mají a slušně ho poprosila, jestli by mi mohl na dceru také v neděli při předání dovézt kombinézu a její lyžařskou výbavu. Vůbec mi neodepsal, v neděli ji tedy na čas přivezl, ale bez vybavení. Se slzami v očích se rozloučil s dcerou, mě řekl, jak jsem tohle mohla udělat a odjel. Mezitím už mi přišlo od soudu také stanoveno datum rozvodového řízení, což už bylo nějak extra rychlé a je to de facto již za tři týdny. Nevím, jestli si manžel zásilku již převzal nebo ne, ale teď při nedělním předání se o tom, vůbec nezmínil, jen mi říkal, že to tak nemůže nechat, a ať se vrátím a to co nejdříve, že mě pořád má rád a že nás dcera oba potřebuje apod.a jestli bych s ním v týdnu šla na večeři. Říkala jsem mu, že už nevěřím tomu, že by potom všem to mezi námi mohlo být někdy dobré kort potom co přede mnou pronesl, že za to co jsem provedla, bych mu měla už kývat do konce života...Na to on mi odpověděl, že nic takového si nepamatuje a neřekl mi, ale já bych dala ruku do ohně, že mi to řekl, slyšela jsem moc dobře. Dcera vzala návrat k příteli jako kdyby se nic nestalo, hraje si s ním, tulí se k němu, na horách dokonce spala víc přitulená k němu než ke mně, chce ať si všichni dáváme pusinky. Jen já pořád mám v sobě blok, jestli dělám dobře a přiznám se, že když jsem četla to papíry k soudu bylo mi až do pláče, jak to všechno dopadlo :(