Není nikterak nemocný, tak že jestli se napije nebo né nebudu určitě chtít hlídat po vedoucích. Prostě má z domova návyk nebo já nevím, jak to vyjádřit, že když má žízen, jde se doma napít. Vezme si skleničku, ďžus nebo štávu. Mají to v dosahu, aby to zvládli. Když je na návštěvě nebo v kroužku, tak se bud´ jde napít a nebo se zeptá, jestli muže něco dostat.

Doma si samostatně vezme ze šuplíku čisté slipy každý den. Ale to pro to, že pod pyžamem žádný nemá. Na taboře si netroufnu odhadnout, jestli bude tak distinguovaný, ale myslím, že sem tam se převlíkne. Když to bude minimálně po každém sprchování, tak budu spokojená. Na takových akcích mají prostě úplně jiné starosti.
Ale měli by zkrátka umět odhadnout, jesli je jim zima nebo ne a když ano, tak to řeknu nebo se obleču. Jak už tu někdo psal, každý má ty hranice někde jinde. Naše děti měli na sobě letos punčocháče asi 5x. Jiné děti je nosí od září do března. To přece nemuže ten vedoucí odhadnout, kdo se jak cítí. Jiné je, když vidí, že má fialovou pusu a modré ruce, tak ho prostě pošlu převlíknout nebo když vidím, že je mokrý. Mohu namátkou zkontrolovat, ale nemužeme očekávat, že budou kontrolovat každé dítko. Nevím jak to říci, ale je třeba si uvědomit, proč takové dítě na tábor posíláme. Jestli potřebujeme pohlídat a nebo chceme aby se něco naučilo, poznalo... .

Je prostě běžné, že se nám děti počurají do spacáku a nikomu to neřeknou a ty na to příjdeš při dobré vuli a spoustě času třeba za dva dni. Neb děti se za to stydí a neřeknou. Kdo je na vinně?! Prostě je to tak. Vedoucí by měl vědět, že se to stává a sem tam spacáky prošátrat, nebo když prší tak zkontrolovat stav stanu a spacáku atd., dítě by mělo být poučeno, že se nemusí stydět a že takové věci se stavají a mají řešení. Dítě muže zatloukat, vedoucí to muže podcenit, ale myslím, že poprvé se to stane každému, že se vrátí rozčarován z toho co ty ratolesti dovedou a příště si dá pozor už sám od sebe a nebo bych ho, jestli to není nějaký úplný ignorant nějak vtipně upozornila.