Mapeon,
taky jsem se děsila, jak ho budu zvládat, až bude větší. On teda vůbec neposlouchal, vztekal se neustále, mlátil hlavou o zem, o dveře,.. Nakonec jsme i u té psycholožky byli, ale všechno se postupně srovnalo.
On opravdu potřeboval nebýt unavený (takže když začal lépe spát, bylo velké zlepšení), potřeboval trochu samostatnosti a přitom jasně dané hranice. A taky pomohl můj klid (který přišel až s tím, když jsem měla možnost se taky trochu vyspat a zrelaxovat). Ve třech letech, kdy ostatní děti procházely právě obdobím vzdoru, byl on zlatější než všechny ty děti okolo! A teď je to strašně hodnej kluk, kterej hrozně rád pomáhá ostatním a neublížil by mouše.
Takže vydrž a neboj. Teď je tvoje miminko jen prudivý, protože je nespokojený. Zlepší se to .