Mám naprosto stejné pocity a stejné dítě! Akorát našemu zlobidlu jsou už dva roky a čtvrt, a že by nějaká změna k lepšímu to se říct nedá. Je ze mně fyzická i psychická troska. Po první MD jsem odcházela do práce odpočatá, naplněná, s elánem a jiskrou v oku, za to teď budu ráda, když se tam nějak doplácám a nebudu mít tiky v oku ;o) O tom zda bude líp už nějak nepřemýšlím, moje heslo je: PŘEŽÍT!