Jsem máma čtyřech děti, nejstarší dítě má 22 let a nejmenší má 4 roky. Při dětech jsem vystudovala VŠ, našla si práci která mě baví. Manžel je stále v práci, na všechno jsem sama. Nestěžuji si, své děto miluji a udělala bych pro jejich radost vše. Jsem silná osobnost, hned tak z něčeho se nekácím. Co mě trápí v poslední době je chování mojich rodičů. Moje tchýně s tchánem o děti nikdy nestáli, děti neznají jejich pohlazení. Nejezdí za náma. Nevzpomenou si, že jsou vánoce nebo že mají děti narozeniny. S tím jsem se za ty roky srovnala. Snažím se dětem vynahradit vše jak jen to jde. S mojimi rodiči bydlíme v jednom domě. Oni mají své bydlení s vlastním vchodem v přízemí a my samostané bydlení v patře. Filípek je nejmladší, trpí potravinovou alergií. Ať se snažím rodičům vysvětlovat že některé druhy potravin prostě nesmí, přesto mu to potají cpou s názorem že alergizující potravina způsobí to, že dítě na to alergické přestane být. Nechám jim ho na hlídání jen když je to nejnutnější, mám o něj strach, oni to nechápou. Minulý týden mě moje matka vynadala že malého vychovávám jen sama pro sebe. Že k nim nechodí rád. On od malička hodně stonal, do dnes se s ním naběhám po doktorech..já jsem ta která ho chová a hladí když je mu zle..asi proto jsme k sobě hodně přilnuli a já mám potřebu ho chránit, protože je nejmenší. Já se narodila v době Husákových dětí, mě vychovával stát, jesle, školka, škola, internát, nebo jsem byla věčně sama doma, když moje matka chodila po schůzích..podle mé matky je to špatné když věnuji dítěti tolik lásky a citu. Stále mám na talíři, že děti špatně vychovávám, že mají moc demokracie a že mají vše nač si vzpomenou. Já ale mám potřebu s dětmi trávit co nejvíce času, jsou přece moje! Starší dcera už má svůj život, svoje bydlení. Domů přijede jen na víkendy, a když se náhodou zapomene zastavit za babičkou dole celý týden to poslouchám, že jsou prašivý že za nima nikdo nechodí..od rodičů poslouchám jen samá negativa, pomluvy, stížnosti..žádné pozitivum ani radost..co s tím mám dělat??Omlouvám se za věty, které možná nemají ani hlavu ani patu..jen si potřebuji ulevit a nabrat sílu..