jedině se odstěhovat...
chápu tě. asi bych to nevydržela a časem udělala pořádnou scénu ve smyslu, že mě nebaví ty řeči pořád poslouchat, něco ve smyslu "vy jste dělali svoje chyby ve výchově a já dělám zase ty své"... jednou jsem takhle totálně vypěnila na otce (taky kvůli dětem) a vysmahla rozzuřeně ze dveří a musím říct, že to dost pomohlo.
ohledně nejstarší bych ji sice občas poňoukla, aby se u babi stavila, ale pokud by měla babička kecy, tak bych to asi taky časem nevydržela a řekla něco ve smyslu, že dcera je už dospělá a asi se chce vidět s druhými ne proto, že musí... a že má asi důvod, proč se jí k nim nechce...
já vim, jsem asi hnusná, ale život mě nějak naučil, že nemusíme být vždy a za každou cenu usměvaví a že je potřeba určit si hranice. třeba i ohledně toho, jaký řeči jsme ochotni snášet