Radu nemám, sama jsem se svým uřvancem uřvaným nespavým nosícím se a neustále na prsu visícím bojovala doslova o přežití s tím rozdílem,že jsem jako starší měla žárlící skoro sedmiletou dceru - autistku ment. retardovanou - to jest další mimino. V té době jsem myslela, že to fakt nevydržím. Okolí chápalo, ale nepomohlo. Kdybych to věděla jaký to bude, tak bych do toho fakt nešla. Tenkrát jsme s ním byli i na neurologii jestli mu něco není, že nedokáže spát - on spal např ve třech měsících dvakrát denně dvacet - třicet minut - jen na prsu a nebo v jezdícím kočáře. Jinak jen řval......Zlepšovalo se to pomalu, kolem roku a půl už vydržel spát třeba hodinku udrndanej v kočáře pak jsem zastavila a byl klid. Jinak v noci se budil teda několik let. Dodnes - je mu šest a půl je s tím spaním na štíru, ale ono je to i tím, že od pěti let má epilepsii. Obávám se, že ten jeho spánek od mimča špatný s tím souvisí (záchvaty má ve spaní, bere na to léky). Povahu má hysterickou, tvrdohlavou. V kombinaci časté nemocnosti a neustálým běháním po doktorech fakt záhul. V kombinaci s dcerou megazáhul. V kombinaci s finančími problémy a špatnými rodinnými vztahy giga záhul. Dnes už beru antidepresiva.Přeju, ať se to u vás zlepší.