těhotním i rodím bez problémů, ještě krátce po druhém porodu jsem všude tvrdila, že třetí ještě určitě bude... ale teď jsem se vrátila do práce a jsem hrozně ráda mezi lidma a dělám "dospěláckou" činnost, děti jsou ve školce a konečně mám pocit, že se s nimi začíná dát něco podnikat... do toho muž opravdu není tím otcem a manželem, jakého bych si představovala, kdoví, jak to ustojíme... takže já bych si klidně ještě i to těhotenství a porod dala říct, ale ten blázinec x let potom, nekonečný řev dětí a dohadování o hračky, záchvaty vzteku, hysteráky... to už prostě nezvládám, jsem z toho na nervy a protivná i sama sobě, posledních pár měsíců na RD jsem už vyloženě jenom přežívala a těšila se mezi normální lidi do práce.
Do toho na MD sociální izolace a osamocenost doma, plus pocit, že jsem jen za služku, no pěkně děkuju. (neříkám, že to tak má každý nebo že to tak objektivně je, jsou to jenom moje pocity...)
takže rozumově se smiřuju s tím, že už mám utrum, ačkoli mě to na jednu stranu trochu mrzí.