Hm, už se těším, jak mě tu umlátíte, ale ...
Zkušenost mě naučila nemíchat se do vztahu jiných lidí. Ty znáš jenom verzi svojí kamarádky, nevíš jak se k tomu staví její manžel. Jsou lidi, kterým v koutku duše vyhovuje "itálie", mají stále nějaké vzrůšo. Chvíli se hádají, pak se zase vydatně usmiřují. Já neříkám, že to tak je u té tvé kamarádky, nemyslím si NIC. A to doslova. Kdoví jak to je. Fascinuje mě, že tu nikdo neuvažuje v širším měřítku. Ty jim u toho nesvítíš, na to abys věděla, jak to je. A v konfliktu se každý cítí ten ukřivděný a každý ti řekne jen tu svou verzi, obvykle upravenou tak, aby on z toho vyšel jako ten chudák.
Moje rada: Vyslechla bych kamarádku a zkonstatovala, že je to její život, že ať se ale rozhodne jakkoli, tak u mě má dveře vždycky otevřené. Tečka.