http://panirtenka.blogspot.cz/2013/02/za-porod-lepsi.html

Lépe to nelze vystihnout:
Za porod lepší
Zdravotníci záchranné služby se peticí obrací na Parlament České republiky se žádostí o přijetí zákona, který by jednoznačně zakázal plánované domácí porody.

Předesílám, že chápu obavy pracovníků záchranné služby, kteří zasahují i u porodů mimo zdravotnické zařízení, ať už překotných či plánovaných. K lékařskému povolání mám úctu a uvědomuji si obrovskou odpovědnost, kterou mají lékaři vůči svým pacientům.
Je však možné tuto odpovědnost eliminovat tím, že se pokusíme direktivně předejít situacím, v nichž může vzniknout?

Své polemické poznámky vpisuji přímo do textu petice:

My, níže podepsaní zdravotníci záchranných služeb České republiky se prostřednictvím této petice obracíme na Parlament České republiky s žádostí o přijetí zákona, který by jednoznačně zakázal plánované domácí porody, a to i s vědomím toho, že vedle současné debaty o bezpečnosti či nebezpečnosti takovýchto porodů se začne bouřlivě diskutovat i o tom, zda má stát právo diktovat, kde žena nemůže rodit.

Myslím, že již tato věta měla autory petice zarazit.
Naznačuje, že autoři jsou srozuměni nejen s tím, že se "začne bouřlivě diskutovat i o tom, zda má stát právo diktovat, kde žena nemůže rodit", ale zároveň s tím, že diskuse povede k tomu, že stát určí, kde žena rodit může. Petentům evidentně není proti mysli fakt, že budou státem určeny prostory, v nichž se může porod odehrávat. Když uvážíme, že autoři petice jistě neměli na mysli, že by se rodičky měly přesunout do jeskyní, na louky či pod stromy, pak je zcela jasné, že navrhovaný "zákaz plánovaných domácích porodů" fakticky neznamená nic jiného než příkaz k porodům v nemocnici.
Ach, ta naše mateřština! Když něco označíme jako zákaz jednoho nevýznamného excesivního chování, nemusí to na první pohled vypadat jako příkaz ke státem preferovanému většinovému chování. I když to tak fakticky je.

Laické veřejnosti se může na první pohled zdát, že se spor odehrává mezi rodičkami a porodníky a že lékařů a zdravotníků záchranných služeb se tento problém netýká vůbec, nebo jen okrajově.

Ono se to laikům nezdá, ono to tak je. Hlavní bitva se vede mezi gynekologicko-porodnickými sdruženími a státním aparátem na straně jedné a rodiči, kterým se nelíbí, že by jim měl být jejich soukromý život diktován ministry a vyhláškami, na straně druhé. Zdravotníků záchranných služeb se tento problém týká skutečně jen okrajově.

Nicméně praxe je taková, že přivolání zdravotnické záchranné služby v případě náhle vzniklých komplikací u plánovaného domácího porodu je jediným logickým a dostupným řešením. V tu chvíli se však přenáší zodpovědnost za řešení porodních komplikací na lékaře a zdravotníky záchranné služby.

Skutečnost je taková, že zdravotníci záchranné služby opravdu mají zodpovědnost za řešení náhlých zdravotních komplikací, k nimž jsou přivoláni. Vzhledem k tomu, že dochází i k neplánovaným domácím porodům, předčasným či překotným, musí být na tento typ zásahů připraveni tak jako tak. Nebo se snad autoři petice domnívají, že po zákazu domácích porodů se už k žádným porodům vyjíždět nebude, a proto bude možné znalosti o nich zapomenout a odpovědnost zvesela předat do velkých porodnic?

Nejlépe to dokumentuje soudní proces z listopadu v roce 2011, který řešil případ úmrtí novorozence při plánovaném domácím porodu s porodní asistentkou.

Našly by se i jiné příklady než tento mediálně důkladně propraný proces?
Třeba ten, kdy byl odvezen zdravý novorozenec proti vůli rodičky do nemocnice?

Ta k případné resuscitaci novorozence nebyla ani připravena, ani vybavena.

A co kdyby se zdravotníci záchranné služby zasadili naopak o to, aby porodní asistentky poskytující péči při domácích porodech byly důkladně vyškolené a připravené? To by nešlo?
Jenomže to by dalo daleko více práce než poslat jednu petici.

Právníci porodní asistentky se po jejím odsouzení a následném odvolání snažili svalit vinu kromě jiného také na lékařku záchranné služby, která byla na místě porodu konfrontována s kritickým stavem novorozence, ke kterému byla navíc přivolána až s prodlevou. Takový přístup vnímáme jako bezostyšné pokrytectví. Je zřejmé, že prosazování domácích porodů má i jiné aspekty, forenzní zodpovědnost lze totiž bezskrupulózně přenášet na někoho jiného.

Rozsudek je pravomocný a jakákoliv odpovědnost lékařky záchranné služby za vzniklý následek v něm není konstatována, právě naopak. A že se u soudu řešilo, jak postupovala? Na to, že se v soudních sporech občas řeší, zda lékař postupoval lege artis, by snad měli být lékaři připraveni od začátku. Chápu, že soudní spor je stresující pro všechny zúčastněné a dokazování může být náročné, ale prokázat postup non lege artis tam, kde k němu nedošlo, není zase tak jednoduché. Forenzní odpovědnost vyplývá ze zákonů a důkazů, posuzuje ji soud a nerozhoduje o ní to, co si některá ze stran myslí či v řízení tvrdí.

Není možné přijmout argumenty zastánců plánovaných domácích porodů o pozitivním psychologickém efektu blízkosti matky a novorozence ihned po porodu, špatném vlivu neosobního prostředí nemocnice či argument, že i ve vyspělých zemích jsou domácí porody zcela běžné.

A proč to není možné? Samozřejmě že to možné je, ale my to dělat nechceme.
Co takhle podívat se konečně už jednou za česká humna?

Pokud víme, na psychologický dopad časného kontaktu matky a dítěte je v porodnicích kladen zásadní důraz.

Tak jsme se zasmáli a jdeme dál.
I když musím přiznat, že stav se zlepšuje. Co je však příčinou tohoto zlepšení? Zákony? Vyhlášky? Zákazy? Petice zdravotníků?
Nikoliv, soustavný tlak matek a sebevědomější rodiče, kteří si uvědomují, že jsou klienty zdravotnických zařízení, požadují určité standardy péče a nebojí se ozvat.

Argument neosobního prostředí nemocnice bohatě vyvažuje dostupnost okamžité ofenzivní léčby v případě náhle vzniklých komplikací.

Jenomže tohle není všeobecně platný argument. Pro někoho to "vyvažuje" a pro někoho nikoliv a všichni zdravotníci už by se s tím měli jednou provždy smířit.
Lidé jsou různí a mají různé názory na to, jak má být s nimi a s jejich dětmi zacházeno. To, co je skvělé pro jednoho, může být nežádoucí pro druhého.

K argumentu, že domácí porody jsou ve světě zcela běžné, je třeba vznést dotaz, kolik procent takových porodů je vynucených, jinými slovy, jaká je dostupnost zdravotní péče obecně v tom kterém státě a jaké má tato péče finanční dopady?

Ano, a vznesli autoři petice takový dotaz? Rozhlédli se po ostatních vyspělých zemích, našli si příslušné statistiky? A jaké odpovědi získali?

Není možné přijmout argumenty, že budoucí matka má právo rozhodnout o tom, kde bude rodit. Úmluva o lidských právech a biomedicíně nám ukládá: nikoliv prospěch, ale vůle nemocného je pro zdravotníky nejvyšším příkazem.

Přijmout tento argument je nejen možné, ale dokonce nutné.

Samozřejmě, že jako lékaři a zdravotníci záchranných služeb právo dospělého pacienta na sebeurčení zcela respektujeme. Nicméně v případech domácích porodů matka nerozhoduje pouze sama za sebe, ale i za své dítě.

Dokud se dítě nenarodilo, není samostatným subjektem práva.
A nevím, co je tak zarážejícího na tom, že matka rozhoduje za své dítě. Jsou to rodiče, kteří rozhodují, zda vůbec dítě přivedou na svět, i o všech jeho dalších záležitostech. Do rukou někoho jiného je rozhodování o dítěti možné přesunout jenom ve specifických, předem definovaných situacích, například v případě bezprostředního ohrožení jeho života.
Ostatně, kdo by měl tedy o dítěti rozhodovat? Lékaři? Poslanci? Ministerští úředníci? Kdo, když ne rodiče?

A proto se ptáme: kolik dětí bude ještě vystaveno zbytečnému riziku úmrtí či trvalého zdravotního poškození, než někteří jedinci ve společnosti přijdou k rozumu?

Zbytečnému riziku úmrtí či trvalého zdravotního poškození jsme bohužel vystaveni všichni už tím, že se vůbec narodíme.

Pro nás, zdravotníky záchranné služby, existuje nadále jednoznačná a jasná priorita: život a zdraví dítěte, a to zcela v souladu s Listinou základních práv a svobod, kde je toto právo jmenováno jako první, včetně toho, že lidský život je hoden ochrany již před narozením.

Předpokládám, že podpisy autorů této petice najdu pod peticí požadující zákaz potratové pilulky.
Mimochodem, tato pilulka je pro zdraví dítěte fatálně nebezpečná! Proč je její povolení v České republice na spadnutí? Proč? Kolik zdravotníků proti tomu protestuje? Což není vaší prioritou život a zdraví dítěte?!

Plánovaný domácí porod je rizikový, je postupem neodpovídajícím dostupným poznatkům lékařské vědy.

Ráda si přečtu příslušné studie. A vysvětlete to prosím i britským, francouzským, holandským a americkým lékařům. To jsou totiž břídilové, kteří tomu nerozumí.
A prosím o další petice proti ježdění automobilem, lyžování, chovu psů, požívání alkoholických nápojů a dalším vysoce rizikovým aktivitám, k jejichž následkům záchranná služba vyjíždí bohužel dnes a denně a může na ni pak být svalována forenzní odpovědnost.

Proto žádáme, aby byl přijat zákon zakazující plánovaně poskytovat náročnou a specializovanou zdravotní péči mimo zdravotnická zařízení, resp. zakazující plánované domácí porody.

Neexistuje způsob, jak zákonem přikázat, aby se fyziologický proces odehrával na předem určeném místě. I když chápu, že nařízené umírání v nemocnicích, poblíž oddělení patologie, by bylo pro příslušné pracovníky také pohodlnější než nebožtíky někam převážet. To je mimochodem vhodný tip na další petici.

ČR doposud patří k zemím s nejmenší porodní úmrtností na světě. Snažme se, aby tomu tak bylo i nadále!

Doufám, že jste zohlednili i českou eugenickou praxi: většina dětí, které by brzy po porodu zemřely, totiž ani nedostane šanci se narodit. Takový hazard zde nepřipouštíme.

Děkujeme!

Já ne.