...hele, řeknu to možná hnusně, ale když vím, že nemám krytou pr.l (rozuměj funkční, solventní, ochotnou rodinu za zadkem, která mě v případě průs.ru z něho vytáhne), tak si sakra rozmyslím, jestli budu "veselá v rozkroku" nebo páchat jiné věci, které pro mě budou moct mít potenciálně hodně nepříjemné a dlouhodobé důsledky.

Chápu, že někdo považuje zodpovědnost za ukrutnou nudu a sucharství, taky chápu, že někdy se může něco zvrtnout i přes to, že si něco sebelíp naplánuješ, ale vidina toho, že si člověk bude muset vyžrat sám, co si navaří, pro mě byla vždycky docela slušná brzda.

Nemám pocit, že bych kvůli tomu přišla o něco zásadního, co by za to stálo. A taky si nemyslím, že bych byla proto lepší nebo horší než někdo jinej, kdo to má ÚPLNĚ JINAK , ale taky po mně těžko někdo může chtít, abych přičítala výsledek, který má dotyčný třeba taky ÚPLNĚ JINAK, zcela tomu, že jsem já měla ŠTĚSTÍ a on SMŮLU.

O štěstí a smůle by se dalo mluvit spíš v případě, že by zodpovědné chování vedlo k blbému výsledku a nezodpovědné k dobrému.