Mám ráda sekáče. Lovím v kamenných i internetových, při třech dětech je to praktické a pro mě navíc i příjemná a někdy i adrenalinová zábava na RD. Po nalezení a ukořistění pěkných kousků zažívám podobnou radost z úlovku jako při houbaření. Občas i větší (Jooo, je mojééé!!).
Tak si tak dneska jedu autobusem a všimnu si paní, která třímá obrovskou průhlednou igelitovou tašku plnou oblečení. Stejný typ tašky, do níž v místním sekáči prodavačky dávají zakoupené zboží, jež k pokladně ve dnech výprodeje nosí zákazníci po náručích. Paní byla na lovu, říkám si. Jen mě mate, že jede z opačného směru - musí tu být někde skvělý sekáč, když tak úspěšně lovila. Tak sbírám odvahu a se spikleneckým úsměvem se ptám: "Dobrý den, vidím, že jste byla asi "na lovu" - mají tu poblíž v některém sekáči nějakou akci?"
Paní zaraženě: "Ne, jen pomáhám támhle pánovi likvidovat pozůstalost..."
Koktám omluvu a jsem ráda, že příští zastávku vystupuju.

Co vy? Povedl se někomu trapas, po němž jste si přáli dát si pár facek a pak tiše omdlít?