Přidat odpověď
jo, tak to já zas byla terčem poznámek od kamarádek a pak i nové pí učky v MŠ, že synka doma učím číst a počítat a bůh ví co ještě - páč uměl čísla a písmena od 18-ti měsíců a pak i barvy včetně odstínů, dopravní značky, značky aut, dinosaury latinskými názvy atd..- takhle vybaven šel ve 3 letech do školky...
a bylo těžký, ba někdy téměř nemožný vysvětlit okolí, že tedy zrovna jeho fakt nic násilím naučit nelze - nepostál, neposeděl, furt v pohybu - má ale výbornou paměť a stačilo před ním říct jen "tohle je zelený auto" a už věděl, co je to zelená barva...
nebo na nějaké akci dostal karton s pexeem značky aut a musela jsem mu říkat, jak se která značka jmenuje - tak dlouho, dokud se to všechno nezapamatoval, pak to rozšířil i na značky na silnici - sám - nikdo ho nenutil - proč taky...
To samý s typy aut - nezapomenu na vztekací scénu, to ještě pořádně nemluvil, kdy se mi vztekal na chodníku před zaparkovanýma autama (nebyly mu ani 2 roky) a furt dokolečka opakoval "co to je to je todle?" postupně měl až slzy v očích, protože blbá maminka opakovala modrý auto, zelený auto a on pořád "co to je to je todle?" a mě vůbec nedošlo že vidí, že každý auto je jiný a že chce slyšet - fabie, ford, opl... docvaklo mi to až po 2 dnech... no ta úleva, která ho potom opanovala, byla až hmatatelná...
Já ho, přísahám, nikdy nic vlastně neučila - ani bych nevěděla, jak ho donutit... co ho zajímalo, na to se zeptal a hned si to uložil...
Předchozí