No, tak to fakt nevím...Do této situace jsem se dostala po 5ti letech doma, hned jsem nastoupila do práce, práce to byla dá se říci snadná-jednoduše ne tak časově náročná, přesto to byla tak obrovská změna v našem životě, že jsme se v tom plácali všichni a jak už jsem si předtím připadala taková nějaká znuděná, najednou jsem zjistila, o co vše jsem přišla-zjistila jsem to nejen já, ale i manžel, vlastně i děti (ty jsem utěšovala, že už za chvíli zase budu jen doma). Manžel, kterého už jsem dlouho přemlouvala na 3.tí miminko, se mu přestal bránit, když viděl, že je vše vzhůru nohama.....Pracovala jsem tehdy velmi krátce (3 měsíce, nic na dýl jsem nesehnala a stejně jsem hned ten 1. pracovní měsíc otěhotněla) a to všechno okolo mateřství jsem si užila s novou chutí do života. Je pravda, že teď už mi to zase leze na mozek, jenže mě to za chvilku čeká znovu a děsí mě to, uteklo to vše hrozně rychle, vlastně budu doma už 9 let a nedokážu si to představit, že tato hezká etapa v mém životě skončí, ale nelze to asi odkládat do nekonečna, jednou změna prostě musí přijít...