No, snad nejsi "máma", která svým dětem nadává a říká, kde by všude byla a jak by se měla, nebýt jich... Myslím si, že budeš třeba unevená, naštvaná apod., ale snad si neřekneš, kdybych já tehda radši šla na potrat. Prostě jednou už ten človíček u vás bude a uvidíš, že až se narodí, přijmeš ho úplně spontánně, ani si nevzpomeneš, žes ho třeba nechtěla... Hlavně držím pěsti, ať je miminko v pořádku. Řešit k tomu ještě nějaké problémy, to ti nepřeju. A k té pomoci, jak psala myslím Tut. - nemyslím tím, že okolí bude pomáhat s péčí. Ale že je možné v okolí najít duši ochotnou naslouchat postěžování o starostech s dětma. Kdo by chtěl poslouchat litování, že zakladatelka šla tehdá na potrat a teď ji to mrzí. Já teda ne. I když by mi jí bylo líto a chtěla bych jí pomoci, s tímhle se jaksi pomoct moc nedá...