U mě nikdy nebylo hubnutí snadné, ač můj jídelníček nebyl na běžnou populaci žádná katastrofa. Byl celkem vyvážený a stačil na to, abych nepřibírala, což mi stačilo. Jenže v těhotenství přestal fungovat. Při prvním dítěti jsem přibrala 8 kilo. Dva roky jsem se to neúspěšně snažila zlepšit - cvičení nezabíralo, pokusy o úpravu jídelníčku nezabíraly. Ale nepřibírala jsem. Pak jsem znovu otěhotněla a skončila jsem s dalšími 6 kily navíc. Rok se opakovalo totéž, co s prvním dítětem, jen jsem navíc při naprosté absenci hlídání zatím nezvládala ani to pravidelné cvičení - jen nějaké doma, zatímco po mě lezly děti. A pak nějak dostoupilo mé zoufalství vrcholu a já si konečně přiznala, že sama zhubnout prostě neumím a potřebuju pomoct. Našla jsem si slečnu, která v mém rodném městě provozuje výživové poradenství a objednala se. Tři týdny před první návštěvou jsem si měla psát jídelníček. Což o to, to jsem dělala už dřív, ale nějak jsem usoudila, že prd poznám z textu "bramborová kaše", když neví, kolik jí bylo a z čeho přesně byla a vrhla jsem se na vážení. Už to, jak jsem to po sobě četla, mi nějak začalo vrtat hlavou a zkusila jsem drobné změny. I při nich jsem za ty 3 týdny shodila kilo. Pro někoho to není moc, pro mě je to skoro zázrak. Pak jsem došla k poradkyni, podstoupila drobné zjišťování o mém stavu, prošly jsme můj jídelníček, bavily se o alergiích, chuťových preferencích apod. Vzala jako fakt, že můj pohyb teď spočívá maximálně v procházkách a postavila mi zásady jídelníčku na tento stav - určila gramáže, kdy co budu jíst, v jakých intervalech... Po dvaceti dnech mám dole další 3 kila a pomalu a v klidu to pokračuje. Nemám hlad, ty věci, co jím, mi chutnají...

Omlouvám se za elaborát. Je to pro mě čerstvé a jsem z toho úspěchu tak nadšená, že jsem prostě neodolala.