Mače, psala jsi: „ ve škole jsem stále na jedničkách“. Říkala jsem si, že asi myslíš Kubíka, ale jak sem moc nechodím, tak mi mohlo ledasco utéct a napadlo mne, jestli ses nepustila do magisterského studia . Tak snad se J. bude v nové práci líbit, i když to bude více časově náročné. Ono je možná lepší méně přítomný manžel, zato ale v dobré náladě. I když mě to tedy taky kolikrát štve, že 95% rodinného provozu leží na mně, ale co člověk nadělá.
Lenko, no to by mi vyhovovalo úplně stoprocentně, kdyby si děti musely dělat úkoly v družině. Ani by jím s tím nemusel nikdo pomáhat, kontrolu nebo případné nejasnosti už bychom doma doladily. V pátek by to také nebylo pochopitelně potřeba. Bohužel alespoň u nás ve škole to tak nefunguje.
No, my jsme proti vám o rok a půl napřed . Proto nám to vychází, že jsou holky ve škole o rok od sebe. U vás to při stejném věkovém rozdílu bude asi o 2 ročníky, ne? Pokud jsou tedy v Německu podobná pravidla pro nástup do školy jako u nás.
Pokud si vzpomínám, tak to jednokmitné r hodnotila logopedka kladně, rozhodně se netvářila, že by z toho mohl vzejít nějaký zlozvyk. Ona na to měla takový stroječek, který jazyk rozvibroval. Říkala tomu Rotík, nevím ale, jestli se to pod tím názvem sehnat. Nicméně Ellenka si to stejně nenechala do pusy strčit a jazyk nakonec taky rozkmitala, i když jí to trvalo dost dlouho. My na to zkoušeli různé blbinky s jazykem, jako třeba vystrčit jazyk z úst a co nejrychleji jím mávat nahoru a dolů, dělat rourku a foukat do ní a taky najít to správné místo na r. Ellenka má na většinu hlásek jazyk posunutý o něco doleji než by měla mít, takže dole se s tím jazykem právě moc kmitat nedalo. Jakmile našla správné místo, tak to naskočilo za chvíli.