Kriste pane, NENÍ to přivlastnění! Bylo by, kdyby se paní, co má manžela pána jménem Fialový,jmenovala Fialového. NovákovÁÁÁ (jaká) není Novákova (čí), párky nejsou parky!
Nesere vás to prznění mužských jmen, psí kusy se s tím dělají: Klaus mluvil s Obamou? Shakespearovy hry? Neobešlo se to bez Poirota? Zakázat!
V dobách temna zhruba někdy za první republiky se chlapi smáli, že by ženská mohla být ve funkci ministra, jak by se jí asi říkalo, chacha, ministerka? ministryně? ptali se. Obojí je česky dobře a ženská dokonce už může být ministryně doopravdy (ne ministr). Od toho je v čsštině přechylování. I když zejména právničky zhusta říkají - já jsem právník... asi mají pocit, že v mužský variantě to je něco lepšího. Že by to bylo tak i s těmi příjmeními?
Nejvíc mně berou ty argumenty: cizinkám se przní jména, snižujeme jejich důstojnost versus - budu jezdit do zahraničí, co by si tam pomysleli? Chybí tomu špetka sebevědomí, vlezeme do prdele každýmu.