Přidat odpověď
Nastíním situaci a budu ráda, když se vyjádří někdo s podobnou zkušeností. Babička neustále usiluje o hlídání svých dvou vnoučat předškolního věku. Jiná vnoučata nemá a mít nebude(tedy jedno ještě má, ale to žije daleko v zahraničí) , je v důchodu a dost se na děti upnula. Předesílám, že je to skvělá babička, čilá se spoustou nápadů, děti miluje. Rodiče si ji velmi váží a ví, že je to pro ně velká pomoc nejen v době nemoci dětí, ale i když si chtějí někam zajít. Problém je v tom, že babička by chtěla mít děti u sebe pořád. Každý den telefonuje, neustále se o ně zajímá, kde jsou, co dělají. Nejradši by měla absolutní přehled. V telefonování ji rodiče nebrání, děti má obvykle jednou týdně přes noc, plus jak je potřeba/jak se domluví/jak děti či babička chtějí. Vím, že je hodně rodin, které by takovouhle babičku nosily na rukou a rodiče ji mají opravdu rádi a jsou za ni vděční, ale taky by chtěli mít děti občas sami a být s nimi bez toho, aby babička vyzvídala, když už si pro ně zase může přijít. Je to těžká situace a nastavit nějaké hranice není jen tak.
Předchozí