závidět není co, ono totiž čeho je moc, toho je příliš a to i ochoty. je mi jasné, jak se naskytnou maminky bez rodičů atd, které budou vzdychat, co by za to daly, ale věřte mi, že to není slast, obzvlášť, kdyř navíc babi a děda jsou někdy pěkně nezodpovědný a naučit je dodržovat například dietu dítěte trvalo rok a půl... pak každý jejich telefonát už mám osypky a odrážím neustálé: přijedeme si pro něj, pohlídáme ti, potřebuješ si určitě oddechnout. byli by nejraději, kdybych ohcořela nějakou závažnou chorobou. na návštěvě u nich tchýně zkoumá každý můj krok a hlásí, že nějak ,,těžce,, vstávám, že pohlídá, ať si odpočinu atd....